Finálová řeč: Karios

Dobře. Finálová řeč. Finálová řeč, která má shrnout celou mou hru. Celý ten čas, který jsem se všemi strávil. Rád bych řekl, že tady nechci psát sáhodlouhé romány, ale upřímě, to bych lhal, protože psaní je jedna z mých velkých vášní. Ale pokusím se být tak stručný, jak to jen půjde a shrnout těch 16 dní do textu, který by se dal stihnout přečíst do půl hodiny (just kidding), protože oh boi já si tuhle finálovou řeč užiju. Jako první bych začal velmi klišoidním: "opravdu jsem nečekal, že se dostanu tak daleko." Ale vemte to z mého pohledu. Zkrze celou hru jsem se proimunitoval, byl jsem v hledáčku té největší aliance (a prý ne jednou) a řekl bych, že potom co jsem dnes nevyhrál imunitu tak celá porota očekávala, že půjdu já. Nestalo se tak. A tak tu teď před spaním píšu svůj herní příběh. Můj plán byl jednoduchý. Přežít. O téhle soutěži mi řekl Valibuk, tudíž bylo jasné, že hned od začátku budu mít alianci s ním. První den šlo všechno hladce a já, Valibuk, Romec a Sisi jsme měli poloviční alianci v našem kmeni. první naši výzvu o imunitu jsme prohráli a vyhozením Machiho jsme si upevnili naši vládu v Nassouwe. První den jsem se schválně neprojevoval a upřímě jsem doufal v nějaké hlasy pro mě, protože to by mě v očích druhého kmene posadilo na ty nižší příčky. Vezl jsem se za Valibukem a Romcem, dvěma velkými hráči, kteří už měli nějaké ty zkušenosti. A opravdu hned v prvním hlasování se mé jméno poprvé a naposled objevilo na pergamenu. Jakkoli jsem to plánoval, tak mě to upřímě vyděsilo a začal jsem se trochu více projevovat. Ve druhé výzvě o imunitu jsem na random plácnul, že uděláme Survivor ministerstvo zdravotnictvý a, světe div se, my jsme vyhráli. To byla naše první získaná imunita a byl to super pocit, být v bezpečí. Další výzvu, tu se zvířaty, jsme taky docela sfoukli a po čtvrté výzvě mi už fakt začínalo být líto Willhelmu. Ale byl jsem v alianci, všechno bylo dobrý a já byl v bezpečí. Náš plán na finálovou čtyřku vypadal více než dobře a celkově jsem s tím byl moc spokojen. A pak přišlo promýchání kmenů. Věc, které jsem se upřímě bál. Bylo to něco co mohlo narušit ten můj krásný pokojný herní život, na který jsem si zvykl. Ale to se k překvapení a velkému nadšení celé mé aliance nestalo a celý top čtverec pokračoval dál na své cestě do top čtyřky. Tehdy jsem si fakt myslel, že bychom to mohli dát. Sisi nám někdy v tuhle dobu řekla, že je v kontaktu s Koki a já jí taky někdy tady napsal. Vypadala fajn, milá holka co zná moje oblíbené anime (to jsem zjistil až později). Ta přece nemůže být zlá, ne? NE? Předbíhám. Další výzvu jsme opět vyhráli s mým příběhem, který jsem stejně jako toto psal přibližně v půl druhé ráno a opravdu jsem si myslel, že to je ta největší blbost. Willhelmus, jak všichni očekávali, začal vyhazovat lidi z našeho kmene, kteří měli tu smůlu a skončili tam s tou velkou "Pure Heroes" (všiměte si uvozovek) aliancí. Welp a pak přišla poslední výzva před sloučením, kde jsme udělali dost velkou chybu. Měli jsme prohrát. Bylo to tak jasný. Vyhodili bychom Herma ještě v kmenové fázi a Lída, která byla v kontaktu se Sisi a Koki před promýcháním, by nám jistě pomohla. No samozřejmě mě to nenapadlo ve chvíli, kdy by to něco znamenalo a navíc nevím, jestli by se tím opravdu něco změnilo. Jen polemizuji. A pak přišlo to blbý sloučení. Čas, kdy šlo všechno do kytek. ale zase předbíhám. Každopádně jsme byly ve sloučení a bylo to 5\5. Valibuk a Romec se snažili na svou stranu dostat Hermese a dokonce i já mu napsal a vytvořili jsme "alianci" jakože joo kamarádi. Pak tu byl Branča, který začal taky rekrutovat do Willhemus aliance a Valibuk se tam acctualy dostal a pak byl tak napůl zvědem. Já tohle nemám moc rád, ale bylo to nutné, takže jsem mlčel. S pomocí mé přítelkyně, která nade mnou ten den celý den stála a komandovala mě a komentovala každou jednu čárku mého díla, jsem vyhrál svou první individuální imunitu. A teda, byl to super pocit. Podařilo se nám vedlejší alianci namluvit, že vyhodíme Bostona a tím jsme z nich vylákali první skrytý symbol imunity a dokázali jsme vyhodit Herma na kameny. Jako řeknu vám, hrál jsem na jevišti před tisícem lidí a ani tehdy jsem nebyl tak vystresovaný jako v tu chvíli a to jsem měl imunitu a věděl jsem, že já prostě nepůjdu. Kdyby tehdy vypadl Valibuk a nebo Koki, byly bychom v háji. Ale vypadl Hermes. Člověk z Willhelmské aliance. Na jednu stranu mi ho bylo mega líto, ale na druhou stranu jsem skákal radostí. Teď to bylo 5\4! Top čtverec to dokázal! opravdu jsme se dostali až do top čtyřky a zvládli jsme to! Aliance od začátku do konce... bože, já byl tak naivní. V tu chvíli jsem se už přestal starat o zbytek Willhelmu. Ti už pro mě všichni vypadli. založil jsem alianci impostors s Valibukem a Romcem, a taky skupinu sloučená trojdohoda s Koki a Sisi, tudíž jsem po dostání se do final pětky měl být tím finálním hlasem. V tuhle chvíli byl život nádherný. A pak, další den jsem zažil svou první zradu. Hned trojnásobnou. A to od Koki, malou od Valibuka a podle Romce i od Sisi. Dohoda byla: pojďme Branču. Bylo nás sakra pět, nemohli jsme prohrát, prostě nemohli. Ano, bylo tu nebezpečí ze skryté imunity, kterou prý nikdo od nás ještě nenašel. Ale těch hlasů bylo pět na čtyři... pořád mě to durdí... Mno, tak jsem tam tedy napsal Branču. Dohoda zněla Branča, tak půjde Branča. Moc jsem ho neznal, ale připadal mi jako prima kluk, bohužel hra je neúprosná. A těsně před tím, než JT přečetl hlasy, tak Valibuk dal skrytou imunitu (kterou podle dostupných informací vůbec neměl mít) Romcovi. V tu chvíli jsem si myslel, že to bylo totální zahození imunity, ale pak se ty hlasy přečetly a pro Romce jich bylo šest. ŠEST! jak jich mohlo být šest? vždyť z Willhelmu zbyly jen čtyři lidi??? fuf. Pořád se z té zrady vzpamatovávám. Ale já blbec byl jakože: "hej, vždyť se nic nestalo, oni jen jeli s Valibukem a navíc teď už je to 3\5 a to je fakt pohoda, obracet se teď proti týmu by byla blbost...". Takhle naivní já byl. A furt jsem tbh. V dalším kole, kdy vypadl Romec jsem si pořád psal s Koki a Sisi a pořád jsem jim věřil. Ano. Taky mi to teď přijde neuvěřitelný. Z našeho TOP čtverce byl najednou TOP trojúhelník a proč? Idk abych byl upřímnej. Opravdu tohle nepobírám. Ale každý má holt jinou hru. Já se rozhodl věřit lidem, což byl na jednu stranu fakt blbej nápad, ovšem na druhou stranu jsem teď v TOP 3, takže... Další den byl na řadě Valibuk. Bylo mi to jasný a bylo mi to opravdu líto. Mohl se ve hře ještě udržet, kdyby dostal imunitu. Mě ovšem bylo jasné, že v takovém případě bych šel já. A tak jsem tedy vyhrál imunitu a Valibuk šel ven. To mě opravdu tak moc mrzí. Fakt jsem s tebou chtěl být ve finále. Další výzva byla na tři dny a já jsem si na ní dal opravdu záležet a zároveň jsem u ní objevil svůj nový koníček. To bludiště je můj master piece a jakkoli se na to podívám, jsem na něj opravdu hrdý. Ten den poprvé jsem si tak nějak uvědomil, že top čtverec už asi dál nepůjde, jakkoli jsem tomu nechtěl věřit. Tak jsem napsal Bostonovi a dohodl se s ním, že se navzájem varujeme, kdyby pro nás chtěl někdo z našich týmů hlasovat. Souhlasil a já mu (ne moc překvapivě) opět plně důvěřoval. A další den hádejte co? Sisi, Koki a Bedy chtějí hlasovat pro Bostona. Tak jsem udělal co jsem slíbil a varoval jsem ho, protože jsem věděl, že Boston má skrytou imunitu a že se může zachránit. Vím, že to už všichni slyšeli, ale urghr. On tu imunitu dal Filipovi, který ji zahrál na Bedyho! Na člověka, o kterém mi řekl, ať pro něj hlasuju. Zkrátka to moc nepobírám. Inu... tím skončila má krátká dohoda s Bostonem, ve kterého jsem měl velkou a neopětovanou důvěru. A byla tu TOP 5. Ne zrovna taková, jakou bych si ji představoval, nutno dodat. měl jsem ´alianci´se Sisi a Bedym, a zároveň s Filippenem a Koki. A navíc jsem dostal imunitu. Rozhodnutí bylo na mě. Mohl jsem vyhodit Koki a Filipa, dva oblíbence, kteří téměř na sto procent zítra vyhrají. Ale opravdu jsem se chtěl pomsít, abych byl upřímný. Mno, takže Bedy šel ven a vše vypadalo nádherně. Já, Koki a Filippeno ve final trojce. Pokud by Sisi nedostala imunitu, samozřejmě. A hádejte co? Pětkrát jsem tu imunitu vyhrál, ale když na tom opravdu záleželo tak jsem to zvoral. Včerejšek byl opravdu nejtěžším hlasováním. Všichni jsme věděli, že Sisi bude hlasovat pro Filipa a tak jsme se ve třech dohodli, že vylosujeme jednoho kdo zůstane a zbylí dva půjdou do duelu. Los padl na mě. Mohl jsem včera vyhodit Filippena úplně na pohodu. Zbavil bych se tak své největší hrozby. Ale nemohl jsem. Prostě to nešlo. A tak jsme tady v TOP 3. Já, Sisi a Filippeno. Upřímě, jakkoli špatně to zní, doufám, že Sisi nevyhraje. Ta si to za zradu našeho top čtverce opravdu nezaslouží. Vím, že to asi vyhraje Filippeno a je mi líto, že jsem se ve svém prvním survu dostal tak daleko a nedopadne to. Ale co už. Je docela ironické, že vzhledem k tomu, že jsem si jako motto zvolil: "Za pokus nic nedáš" to jsem to zrovna já, kdo tady žadoní ovaši přízeň v TOP 3. Beru to holt až moc seriózně. Do těch výzev o imunity jsem dal kus své duše... tak uvidíme, jak to dopadne. Bylo mi velkým potěšením s vámi všemi hrát. A doufám, že se třeba znovu potkáme v dalším survivoru.

-Karios